Když si myslím, že už jsem na samém dně, vždycky klesnu ještě níž.

Srpen 2006

Dolcett

18. srpna 2006 v 0:28 | Mirek
Dolcett kreslí komiksy. K tomu člověk potřebuje nejen notnou dávku šikovnosti, ale také spoustu fantazie. A té má Dolcett opravdu dostatek. Dokonce tolik, že je to až překvapivé. Ovšem aby byl komiks úspěšný, nestačí jen dobrý scénář a kvalitní kresba, ale vyplatí se také neobvyklé téma. I v tomto bodě má Dolcett nad ostatními tvůrci komiksů navrch. Jeho ústředními tématy jsou ženy a vaření. To se k sobě docela hodí, že? Ale nenechte se mýlit! Jak už jsem řekl, Dolcett má opravdu spoustu fantazie, takže se neomezuje pouze na prosté kreslení vařících žen. Jeho zajímají spíš ženy, které jsou vařeny! Ano, slyšíte dobře! Dolcett je totiž jedním z těch lidí, kterým se kanibalismus nejen líbí, ale které dokonce vzrušuje. Jeho příběhy mají vždy stejnou osnovu. Žena se díky shodě náhod nebo vlastní hlouposti (nepřečte si třeba malé písmenka ve smlouvě) octne v situaci, kdy se z ní stává "maso na vaření". A pak už jde jen o to, jestli skončí v troubě, v obřím hrni s vodou, nebo na rožni (to nejčastěji).
Kostra příběhu je tedy velice prosťoučká, ale o to tady nejde. Dolcettovy komiksy jsou totiž vlastně porno. Sice zvrhlé, ale pořád ještě porno. Proto je příběh to poslední, co čtenáře zajímá. Oni chtějí vidět maso. A to taky uvidí. A dokonce možná víc, než by chtěli. Jiným to zase bude vyhovovat. A i těch je překvapivě mnoho.
Na Dolcetta jsem narazil při brouzdání internetem. Komiksy čtu velmi často, takže jsem hledal něco nového a zrovna toto jméno mi nic neříkalo. Podíval jsem se na kousky jeho komiksů (napsal a nakreslil jich zhruba kolem 20-ti) a rychle jsem se snažil na to, co jsem viděl zapomenout. Po nějaké době jsem narazil na stránku www.wikipedia.org (Jestli si dobře pamatuju, doporučila nám ji profesorka Matuchová ve škole), a tak mě napadlo podívat se, co o něm řekne tato stránka. Samozřejmě, že mi něco řekla. A nebylo toho málo! Odtud byl už jen malinký krůček k objevení jistého internetového fóra, které sdružuje všechny fanoušky, které si Dolcett od počátku své kariéry stačil nastřádat. Na chvíli jsem se do fóra zašel podívat, abych zjistil, co jsou ti lidé zač. Čekal jsem úchylné prasáky, ale hrubě jsem se zmílil. Fórum se sice z větší části zabývá shromažďováním různých amatérských nápodob "mistrova díla", povídek nebo povídáním o tom "Kde sehnat troubu, do které by se vešla moje přítelkyně?", ale všichni se shodnou na tom, že to všechno je jen fantazie a že nikdo z nich by nikdy žádné ženě neublížil. Dokonce i sám Dolcett (ženatý muž údajně odněkud z Kanady) se vyjádřil ve stejném duchu! Lidé, kteří jsou ve fóru nejaktivnější jsou většinou nadprůměrně vzdělaní.
Proč jsem se ale rozhodl toto všechno sem napsat? Jednoduše proto, abych ukázal, že člověk sice může mít nejrůznější fantazie, ale dokud jsou to jen fantazie a nikomu s nimi neubližuje, je všechno v nejlepším pořádku. A podle mě se ani není moc za co stydět. Když jsme byli malí, chtěli jsme být třeba popelářem. A dnes? Touží někdo z nás tahat se s nepořádkem jiných lidí? Asi těžko, že? Ale proč nemít alespoň nějakou tu fantazii? Podle mě je rozhodně lepší mít jednu "zlou", než několik naprosto normálních, za které se ale stydím a bojím se přiznat sám sobě, že je mám. V tomto případě je ale důležité si pamatovat, že některé představy nebudou nikdy zrealizovány.

PS: Jak už vám asi došlo, Dolcett a jeho dílo to neměli v životě zrovna jednoduché, protože kanibalismus je ,nejen v ČR, trestný. Proto nikde na mé stránce nenajdete ani jediný odkaz, který by vás k Dolcettovi dovedl. I průměrně bystrý čtenář by ale měl být schopen podobný návod najít v textu tohoto příspěvku. Pokud se rozhodnete se ho držet, říkám: Prosím, ale na vlastní nebezpečí. To, co uvidíte není pro slabé povahy a ROZHODNĚ ne pro děti! Já osobně Dolcetta nijak neobdivuju ani nepodporuju. S tím, co je v jeho díle se nestotožňuju a zásadně s tím nesouhlasím. Tento příspěvek měl být o lidské fantazii a Dolcett k němu byl jen takovou malou pomůckou.

Give 'em candy honey!

10. srpna 2006 v 23:55 | Mirek
Trošku jsem popřemýšlel nad svým předchozím příspěvkem a uvědomli jsem si, že jsem Poulerovi a možná i všem ostatním kdysi vysvětloval, že tenhle blog nemá být žádná "megapopulární" stránka, ale jen taková moje malá zásobárna všeho, co mě baví nebo zajímá. To je 100% pravda. Ale jedním z mých prapodivných "koníčků" je i poznávání nových lidí. Jsem schopný dát se do řeči s holkou v autobuse bez toho, že bych si dělal nějaké chutě nebo dokonce naděje na to, z toho "něco bude". Prostě si s ní povídám a pak jdu dál. Nebo jdu po Václaváku a najednou mě zaujme chlapík, který má na triku povědomý odznak. Bylo na něm něco latinsky. Dali jsme se do řeči (O.K. JÁ jsem se dal do řeči.) a já jsem se dozvěděl, že ten latinský nápis je motto jedné speciální jednotky US Army. Dodnes nevím, jestli v ní ten chlapík sloužil nebo jen machroval, ale každopádně byl zajímavý.
Jj. K věci, že? ;) Dobře. Jsem rád, že si mě může každý najít v seznamu při hledání jména mé oblíbené celebrity, protože se třeba najde někdo, kdo bude ochotný si přečíst i ten zbytek a třeba ho to zaujme. A třeba se potom dozvím něco zajímavého o své osobě. Kdo ví? Proto jsem galerii nejen nesmazal, ale dokonce jsem ji i rozšířil.

Kariéra

10. srpna 2006 v 17:43 | Mirek
Právě jsem si všiml něčeho opravdu moc zajímavého. Některé přístupy na můj web podle statiskyky z Toplistu vedly odněkud ze seznamu. Přemýšlel jsem čím to může být a pak mě to "trklo". Na mém blogu je galerie Catherine Bell. Je to moc hezká ženská a zároveň jediná celebrita, na kterou mám opravdovou "úchylku". No a když někdo do seznamu zadá "Catherine Bell" vyplivne mu to můj blog na 3. místě. Proto jsem se rozhodl, že svou galerii ještě rozšířím a téhle kočce udělám správnou "promoušn". ;)

Sokolovo

10. srpna 2006 v 17:37 | Mirek |  Filmové recenze
Televize Prima je známá svou ochotou uvádět pořady, které v dnešní době nejsou příliš moderní. Česká televize kdysi sice vysílala seriál 30 případů majora Zemana, ale po vlně bouřilvých reakcí se zdálo, že se s ním už znovu nesetkáme. Teprve Prima měla dost odvahy uvést jeho reprízu. Přitom jediný důvod pro takovou diskriminaci byl ten, že Zeman propaguje komunismus. Když se nad tím ale zamyslíme, musíme si uvědomit, že existuje spousta filmů, ve kterých můžeme vidět nacisty jak mluví rasisticky a v jednom kuse vychvalují "fírera". To ale nikomu nevadí! Přitom nacismus, narozdíl od komunismu, je zakázaná ideologie. Svastiky ve filmu nikomu (snad kromě samotných Němců) pobuřující nepřipadají, ale stačí, aby se na obrazovce jen mihla sovětská vlajka a je zle.
I Sokolovo je (obzvláště ve své první části) sovětskou agitkou doslova prosáklé. Scény z vyhlazení Lidic jsou zcela zmanipulované a neshodují se s žádným alespoň trochu objektivním pramenem. Lidičtí muži šli na popraviště tiše, se skloněnými hlavami a s pokou v srdci. Většina z nich nevěděla, čím si vysloužili svůj osud. Mohli sice tušit, že to má něco společného s tím, že jeden z lidických rodáků odešel k Československým jednotkám v Anglii, ale za to se přece nestřílely celé vesnice. Nikdo z nich ale rozhodně nevykřikoval vlastenecká hesla. Jeden z lidických mužů se dokonce schoval v sudu ve sklepení Horákova statku a jeho ohořelé tělo našli nacisté až později při likvidaci zbytku trosek.
Toto je jen jeden příklad z mnoha. Jak už jsem napsal, Sokolovo je ve své první části nestydatou agitkou, která skoro nestojí za podívání. Druhá část filmu je už ale o něčem jiném. Věnuje se totiž převážně průběhu bitvy o vesnici Sokolovo, která byla důležitým opěrným a strategickým bodem. Trikové sekvence, které byly v této části použity by se podle mého názoru mohly směle srovnávat se soudobou Hollywoodskou produkcí a pozadu nezůstává ani zvuková část filmu. Je sice pravda, že pozornější divák si všimne určité "smyčky" tónů bojové vřavy, ale i ty jsou zpracovány velmi kvalitně. Herecké výkony jsou sice (stejně jako celý film) tendenční, ale přesto kvalitní.
Tato recenze sice může vyznívat negativně, ale chtěl jsem v ní poukázat na to, že nemá smysl zatajovat historickou pravdu, nebo se pokoušet něco retušovat. To dělali nacisté i komunisté, ale my jako demokraticky smýšlející lidé (jakkoliv směšně to může znít) bychom se toho měli vyvarovat. Proč bych se neměl podívat na 30 let starý válečný film? Není dokonalý, ale to samé si o dnešních filmech za 30 let řeknou naše děti. Nebo ne?