Když si myslím, že už jsem na samém dně, vždycky klesnu ještě níž.

Zvláštní

21. října 2006 v 22:01 | Mirek |  Poezie
Jsem ta, co ráda si hraje,
jsem jako chameleón v trávě.
Jsem pro Tebe hádankou,
Jsem jednou velkou neznámou.
Neznáš mě vůbec, to mi věř.
Jsem proměnlivá jako ve vichru keř.
Jsem Tvou černou vdovou, co zraňuje.
Jsem tou, co emoce cizí schraňuje.
O mě nevíš nic a nic se nedozvíš.
Proč taky? Snad se teď nezlobíš.
Tak pokračujem dál nebo ne?
Jsou jedna a jeden pořád dvě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama