Když si myslím, že už jsem na samém dně, vždycky klesnu ještě níž.

Den boje za svobodu a demokracii

17. listopadu 2006 v 1:29 | Mirek |  Úvahy
Dnešní den je státním svátkem, který má připomenout boj studentů za svobodu. Mladí lídé, studenti (obzvláště ti vysokoškolští) se v historii našeho národa ukázali jako neocenitelní pomocníci a hybatelé dějin. Částečně za to jistě může i fakt, že byli ještě mladí a neuvažovali o spoustě věcí, nad kterými by se jistě starší člověk pozastavil. Na druhou stranu jistě "zapracovalo" i to, že byli přesvědčeni o správnosti svých činů a o tom, že pravda je na jejich straně. Každopádně se ničeho nebáli. V době pro náš národ nejtěžší se zúčastnili demonstrace, která vyústila smrtí jednoho z nich (Jan Opletal). Jak dopadl jeho pohřeb jistě všichni víme. Ale o to mi v tomto textu nejde. Chci se pozastavit nad jinou věcí.
Sám jsem totiž studentem vysoké školy a říkám si, jak bych asi jednal, kdybych byl v podobné situaci, jako byli tehdejší studenti. Šel bych demonstrovat? Měl bych dost odvahy na to, provokovat nacisty svou účastí na demostraci v den státního svátku? Co bych dělal po prvních výstřelech? A co dál? To jsou všechno velmi těžké otázky, na které si asi nejde odpovědět s naprostou jistotou. Ale do určité míry to snad možné je.
Další otázka, která vyvstává v této souvislosti, je, zda by se vůbec i v dnešní době našlo dost lidí, kteří by měli odvahu se takto zachovat. Odpovězme si každý za sebe. Šli bychom? Není dnešní společnost už moc pohodlná na to, aby kladla nějaký odpor? Není moc nemravná na to, aby bránila alespoň ty nejzákladnější mravní zásady? Není moc bojácná na to, aby riskovala smrt?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama