Když si myslím, že už jsem na samém dně, vždycky klesnu ještě níž.

Masmédia

2. prosince 2006 v 17:58 | Mirek |  Úvahy
Soudobé informační technologie a jejich vliv na společnost
Člověk je jak známo tvor společenský, a proto se nejen rád sdružuje, ale také vyhledává informace o ostatních lidech a jejich životě. Ještě před sto lety byly hlavními zdroji informací noviny a rádio, popřípadě telegram. Tehdy se již sice informace šířily dosti velkou rychlostí, ale pozdější vynálezy tuto rychlost ještě zvětšily.
Nyní se budu věnovat jednotlivým médiím samostatně v jejich historickém vývoji:
Tisk
Již velmi záhy na přelomu si někteří lidé uvědomili, jak velký potenciál v sobě toto médium skrývá. Právě díky novinám se lidé poprvé začali dozvídat o světě, který existuje dále než několik desítek kilometrů od jejich domova. Jakousi formu novin dal vydat již roku 59 př.n.l. Julius Cesar pod názvem "Acta Diurna". Tehdy to byl vlastně pouhý soupis nedávných událostí. Na první historicky doložené noviny si svět musel počkat až do roku 713. Tehdy vyšly v Pekingu pod názvem "Různé zprávy". Byly to noviny ručně psané, a tedy vydávané v nepříliš velkém nákladu. Tištěné noviny spatřily světlo světa roku 1605. Jmenovaly se Relation aller fürnemmen und gedenckwürdigen Historie a jejich vydání bylo spojeno s osobou Švýcara Johanna Caroluse.
Noviny měly velký vliv na celou soudobou společnost už od počátku jejich soustavného vydávání, ale ve válečných letech se jejich význam ještě zvýšil. Za první světové války informovaly veřejnost o situaci na frontě, ale také vyzývaly mladé muže ke vstupu do armády. Vlády bojujících mocností však využívaly noviny i jako prostředek propagandy. V novinách se začaly objevovat nejen články zkreslující skutečnou situaci na bojištích, ale také karikatury čelních představitelů nepřátelského národa. Období hospodářské krize, které se přihlásilo o slovo po skončení války roku 1918 se neslo ve znamení hledání viníků nastalých problémů. I tehdy se o slovo přihlásily nejrůznější karikatury a štvavé články. Nacionalistické kruhy v Německu patřili k těm nejradikálnějším odpůrcům takzvaného Versailleského míru, a proto byly ochotné poslouchat jistého Adolfa Hitlera a jeho teorii o tom, že za všechno mohou židi. Jak se situace vyvíjela dále víme všichni moc dobře. Vypuknuvší druhá světová válka poskytla opět mnoho příležitostí k využití novin a jejich potenciálu. Proto vycházelo velké množství periodik, jejichž často jediným smyslem bylo šířit myšlenky té které bojující strany. Příkladem takového periodika může být například "Vlajka", kterou vydávala stejnojmenné nacionalistické (a později nacistické) hnutí na území tehdejšího protektorátu. Američané si v tomto směru "vystačili" například s novinami "Stars and Stripes" neboli Hvězdy a Pruhy, které byly určeny přímo vojákům na frontě. Tyto noviny s tradicí od roku 1861 se zaměřovaly zejména na posílení morálky vojsk. Proto otiskovaly příběhy mužů, kteří se ve vypjatých situacích zachovali statečně, nebo někomu svým jednáním zachránili život.
Informace zveřejněné v novinách však nebyly vždy zkreslené, nebo zcela nepravdivé. Někdy se objevil i článek, který byl až nepříjemně přesný. Proto nastoupila cenzura. Ta se s novinami táhne už od počátku jejich existence, ale ne vždy je tak evidentní jako kdysi, kdy redakce novin musela posílat každý výtisk ke schválení, ale protože měla zájem na tom, aby informace v jejích novinách byly ty nejaktuálnější, čekala na poslední chvíli. Pokud ale některý článek takzvaně "neprošel", nebylo ho často čím nahradit a noviny proto vycházely s bílými plochami.
Televize
Toto médium sice existovalo již od svého počátku paralelně s novinami, ale jejich role se měnila mnohem rychleji. Na samém počátku své existence byla televize určena hlavně pro pobavení diváků. První vysílání v České republice tak bylo ve znamení historek v podání známých herců, improvizovaných divadelních představení, která se hrála přímo ve studiu. Teprve později nasbíraly štáby dostatek zkušeností a měly dostatečně výkonnou techniku pro vysílání celé řady přímých přenosů. Ale i v tomto případě šlo zpočátku hlavně o zábavu. Prvním přímým přenosem tak většinou bývalo některé sportovní utkání. Šéfové televizních studií a vlády, které je kontrolovaly si ale brzy začaly brát příklad z nejrůznějších válečných týdeníků, které se vysílaly v kinech před hlavním představením. Tyto pořady totiž jako první využily ten největší potenciál, který v sobě toto médium skýtá - ukazovaly to, co chtěly, aby divák viděl a ne to, co se skutečně stalo. Jako příklad by mohl posloužit například jeden německý válečný týdeník, jehož rozbor jsem měl možnost vidět v jednom dokumentárním filmu. Začínal záběrem na střílející německé vojáky. STŘIH! Vojáci utíkají kamsi dopředu k obzoru. STŘIH! Ve sněhu leží těla zabitých sovětských vojáků. STŘIH! Němečtí "vítězové" se radují. I ten největší amatér by však byl schopen poznat, že tělo, které je do poloviny zakryté sněhovou peřinou nemůže patřit čerstvě zabitému vojákovi. Je tedy jasné, že tento "dokument" není autentický ani trochu, ale naopak je tvořen několika nezávisle na sobě pořízenými záběry. Ne vždy se ale jednalo o takto "upravené" snímky. Existovali a dodnes naštěstí existují lidé, kteří chtějí zobrazovat realitu tak, jak skutečně je.Mezi ty nejznámější patří například malá holčička zasažená napalmem, která se slzami v očích utíká od hořící rodné vesnice. Techniku podobné té z výše uvedeného příkladu začaly brzy využívat všechny televize na světě a tak se lidé museli naučit, jak se vyrovnat s více či méně podbízivými záběry. Kontroverzní americký režisér Michael Moore ve svém ještě kontroverznějším snímku Bowling for Columbie tvrdí, že Amerika má v současné době tak velký problém s kriminalitou prostě proto, že lidé jsou doslova bombardováni negativními zprávami. Pod jejich vlivem narůstá jejich strach a ve stresových situacích následně jednají neadekvátně. Něco podobného lze však vidět i u nás. Jistá nejmenovaná komerční televizní stanice nedávno uvedla ve své hlavní zpravodajské relaci příspěvek o nezvykle velkém počtu toho dne na silnici usmrcených lidí. Záběry zničených aut se střídaly s detailními pohledy na těla zakrytá bílou plachtou. To vše podbarvoval ženský pláč. Realita je krutá, ale musí nás na to televize upozorňovat takto extrémním způsobem? Setkal jsem se s názorem, že lidi prostě a jednoduše přitahuje pohled na takto extrémní situace. Málokdo dokáže odvrátit zrak, když projíždí kolem vážné dopravní nehody. Právě naopak. Většina lidí ještě "natahuje krk", aby všechno lépe viděla. Tento instinktivní zájem o neštěstí druhých se televize snaží využít, protože jim zajišťuje vyšší sledovanost. A vysoká sledovanost znamená větší příjem z reklamy.
Reklama je vůbec kapitolou sama pro sebe. Protože jak byste definovali reklamu? Jedna z možných definic je: "Úmyslné klamání spotřebitele, nebo jeho neúplné informování za účelem dosažení zisku." Ta pramení z prostého faktu, že každá reklama na prací prášek vám bude tvrdit, že jejich prášek je "nyní ještě lepší", nebo "s novou aktivní silou proti zaschlým skvrnám" nebo že "S naším prostředkem budou barvy barevnější, černá černější a bílá ještě bělejší,"nebo něco podobného. Televize navíc věnují reklamě tolik času, že i když nechcete, alespoň občas se na některou podíváte. A po nějaké době se přistihnete, že si notujete nějakou melodii, která v ní zazněla, nebo častujete kamarády otřepaným reklamním sloganem. Televizní reklama ovšem nemusí být nutně ta nejúčinnější. Je totiž smutnou pravdou, že na takzvaný "spam" reaguje až deset procent lidí, kteří jej obdrží. Tím se dostáváme k dalšímu masmédiu, kterým je:
Internet
Počátky tohoto média sahají do roku 1969, kdy byla 29 listopadu vytvořena první síť mezi Kalifornskou univerzitou a Stanfordským výzkumným institutem. Armáda tehdy projevila potřebu propojení více počítačů tak, aby byla možná jejich vzájemná komunikace. Výsledkem byl ARPANET, tedy vojenský předchůdce internetu. Nikdo si tehdy nedokázal představit, jak by se něco podobného dalo využít v civilním sektoru. To se ale brzy změnilo a během dalších dvaceti let internet nabýval na objemu i důležitosti. Dnes, v době kdy nám slouží prakticky denně a email vytlačil klasické dopisy do pozadí se stává stále častěji. Internet má mnohem více možností, než všechna předchozí média. Dokáže video doprovodit textem a zároveň i obrazovou galerií.Existují na něm fóra, na kterých se mohou naprosto anonymně vyjádřit lidé z celého světa k prakticky jakémukoliv problému, který by je mohl zajímat. Díky celosvětovému rozšíření angličtiny jako jakéhosi globálního jazyka je navíc velmi jednoduché se s kýmkoliv domluvit. To s sebou přináší dvojí riziko.Zaprvé to bezpečnostní, protože je nemožné sledovat všechny stránky, na kterých by se teroristé mohli domlouvat a za druhé riziko takzvané internetové kriminality, jako je šíření nelegálního software, nebo také nejrůznějších pornografických materiálů. V tomto směru jsou zvláště nebezpečné servery, které jsou velmi dobře zabezpečené a své uživatele při připojení "přesměrují" na několik dalších serverů na různých místech světa, jen aby znesnadnily jejich identifikaci. Potom už ale nic nebrání tomu, aby se dotyčný uživatel dostal například k pornografickým materiálům toho nejhrubšího zrna. Jednotlivé státy jsou si tohoto naštěstí velmi dobře vědomy a v rámci svých možností podnikají patřičné kroky. Budoucnost internetu tedy snad nebude budoucností místa, kde se setkávají kriminálníci, ale spíše místa, které slouží k výměně informací o různých světových společenstvích a kulturách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bkatreye Bkatreye | E-mail | Web | 5. prosince 2006 v 9:12 | Reagovat

Jwe to na ho ctu to jen z domuceni ve skole

2 Mirek Mirek | 22. prosince 2006 v 21:49 | Reagovat

Tak proč si radši nepřečteš něco, co na hovno není?

3 bara bara | 11. ledna 2007 v 14:33 | Reagovat

oooo konečne tohle potrebuju do skoly :P

4 maiwzu26 maiwzu26 | 7. března 2007 v 19:45 | Reagovat

dekuju mooooc mi to pomohlo!!ucitelky jsou uplne vymatlane ale tohle presne chteji!

5 SHOOT SHOOT | 22. května 2007 v 15:26 | Reagovat

Boze dekuju kvuli tomuhle nepropadnu :-D

6 jáááááááá jáááááááá | 30. května 2007 v 17:41 | Reagovat

co jsou masmédia

7 dawa dawa | 21. října 2007 v 11:35 | Reagovat

díky tenhle článek mi moc pomohl

8 Sara Sara | E-mail | 17. ledna 2008 v 16:35 | Reagovat

mas to tady skvěle moooc mi to pomohlo do skoly. jestli chces tak se ozvi ne email. papa

9 88 88 | 27. února 2008 v 13:40 | Reagovat

Pěkně na piču !!!

10 88 88 | 27. února 2008 v 13:41 | Reagovat

Se školou to nemá nic společného vy kurvy zpičené !!!

11 BorecNaKonec BorecNaKonec | 27. února 2008 v 13:45 | Reagovat

Vyhulte si matky vy čuráci zamrdaní !!! Tak zkurvený blog sem eště neviděl !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama