Když si myslím, že už jsem na samém dně, vždycky klesnu ještě níž.

Leden 2007

Život je zkouška...

19. ledna 2007 v 0:10 | Mirek |  Úvahy
To, co se teď stalo je hrozné. Nedokážu o tom ještě racionálně přemýšlet, ale přesně na to sedí to, co píšu v záhlaví - Opět mě potkalo něco, co mě zdrtilo ještě mnohem víc, než moje předchozí negativní zážitky. Když jsem loni psal o smrti osoby, kterou jsem sice osobně znal, ale neměl jsem k ní žádný velký citový vztah, v životě by mě nenapadlo, že letos bude viset na vlásku život někoho, koho mám nejradši na světě. Taťka měl úraz. V práci mu na hlavu spadla ocelová traverza. Nejdřív jsem byl strašný optimisti, ale když jsem ho dnes viděl a když jsem zjistil, že každý doktor nám říká trošku něco jiného, optimismus mě přešel. Je to něco hrozného - dívat se na svého taťku, jak leží na posteli celý zafačovaný, fialový, samá modřina. A přitom je naštěstí "jen" v umělém spánku. Koma to naštěstí není. Ale nikdo neví, a ještě dlouho vědět nebude, jak je na tom jeho mozek. Nikdo ještě ani neví, jestli to zvládne. Já věřím, že ano, ale bojím se. Strašně moc se bojím. Je strašně mladý na to, aby od nás odešel.