Když si myslím, že už jsem na samém dně, vždycky klesnu ještě níž.

O kráse "obyčejných" věcí

28. března 2007 v 20:23 | Mirek |  Úvahy
Je spousta věcí, kterých si normálně nevšimnete, ale když je najednou nemáte, chybí vám. Jednou večer jsem stál se spolubydlícím v Praze na koleji na balkoně a říkám mu: "Tyjo co je to s tou oblohou. Není nějaká divná?" a on mi na to: "Normální, ne?". Chvilku jsem to nechal být, ale pak jsem si uvědomil, co se mi zdálo tak divné. Na obloze sice svítil krásný velký kotouč měsíce, ale nikde nebyla ani jedna hvězdička. Vzpoměl jsem si na jeden díl Simpsonových, kde se tomu říkalo "světelné znečištění" a že prý to způsobuje světlo velkoměsta. Připadalo mi to docela divné. Nikdy bych nevěřil, že mi může vadit taková věc. Jsou to přece "prostě hvězdy", ne? Ale když je nevidíte, začnou vám chybět.
Když jsem pak přijel domů, šel jsem na balkon, opřel jsem se o zábradlí a chvíli jen tak sledoval noční oblohu. Doma je černá. V Praze taková skoro světle modrá s prapodivnou žlutohnědou skrvnou nad domy. O té mi už dřív jeden kamarád řekl, že to je ten "super smog, co ho tady dýcháš po kilech". Je to sice možná detail, ale podstatný. Važme si proto věcí, které nám připadají samozřejmé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama