Když si myslím, že už jsem na samém dně, vždycky klesnu ještě níž.

Listopad 2007

Bůh osud a jiné berličky

18. listopadu 2007 v 16:11 | Mirek |  Úvahy
Věříte v Boha nebo boha? Věříte na osud? Nebo je všechno náhoda? Nemyslím si, že se někdy dočkáme chvíle, kdy se na světě nenajde ani jediný člověk, který by něčemu nevěřil. Dokonce i někteří z těch, kteří věří, že všechno je jen náhoda, berou náhodu jako určitý mechanismus nebo snad bytost. Mluví o ní, jako by náhoda byla slečna, která v reklamě obří rukou hází jiné slečně pod nohy slupky od banánů, aby spadla do náruče toho pravého poté, co začala používat "ten správný" deodorant. I oni jsou v podstatě věřící. Těch, kteří jsou přesvědčeni, že život je jedna velká náhoda je pomálu. Proč někdo zemře v osmadvaceti a jiný v osmdesáti? Pokud toto je dílo nějaké vyšší bytosti, pak její úmysly nechápu. Má snad smrt mladého člověka nějakým způsobem poučit ostatní mladé lidi v jeho okolí? To se jistě stane, ale cena jednoho lidského života je podle mne příliš velká. A zamysleli se někdy ti, kteří věří v osud, kdo jej tvoří? Co to ten osud je? Nebo se prostě jednoho dne sám napsal a vytvořil svět, který podle něj od té doby "jede" jako podle nějakého zvrhlého scénáře?
Lidé si vymýšlejí báchorky proto, aby nějak vysvětlili to, co vlastně vysvětlit neumí. Stejně jako naši prapředci dávali svým mrtvým do hrobů rudé byliny a bobule, protože nechápali rozdíl mezi jejich šťávou a krví, my dnes svým blízkým do mrtvých sepnutých rukou růžence. Stejně jako lidé dříve nechápali vznik a průběh bouřky, nechápeme my dnes okolnosti stvoření světa. Skrze všechnu svou moudrost a vědomosti jsme jen postoupili do vyššího stupně nevědomostí. Jednou se možná lidstu podaří vědecky objasnit vznik vesmíru i našeho světa. Do té doby budu i já věřit, že jej stvořila nějaká vyšší síla, která se jednoduše nudila v nicotě a proto si stvořila něco na způsob obří televize.
Kdysi jsem četl jednu úžasnou sci-fi povídku. Byla o muži, který měl nehodu. Když se dostal z nemocnice, začal se jeho život rapidně proměňovat. Všichni na něj byli hodní a milí. Všechno mu vycházelo, všechno se mu dařilo. Jeho to ale po čase začalo nejen nudit, ale dokonce štvát. Neměl problémy, kterými by se mohl zabývat. Neměl proč dál žít. V té době za ním přišla žena, která mu prozradila, že při nehodě zemřel, ale vědcům se podařilo zachránit jeho mozek, který v rámci experimentu napojili na umělou výživu a nyní zkoumají, jak dlouho přežije a zda by se dal voperovat do jiného mrtvého těla.
Tato povídka mě moc ovlivnila. Na jejím základě jsem začal věřit, že lidé, kteří zemřou, se dostanou do nebe ale tam je ta jejich bezproblémová existence začne nudit a oni se proto převtělí a začnou znovu žít svůj život. Tomu ale už dnes nevěřím. Život je jen náhoda...

Vzhled

12. listopadu 2007 v 23:59 Úvahy
Je vzhled opravdu tak důležitý? Dá se krása vědecky definovat jako soubor určitých "křivek" a linií lidského těla? Nebo je krása v očích toho, kdo se dívá? Nebo je snad pravda někde mezi "vědeckým" přístupem a "romantickým blábolem"? Kdo ví? Každopádně si nemyslím, že je to až tak podstatné. Stejně jako se vztah nedá postavit jen na sexu, nedá se stavět ani na hezké tvářičce. Ti dva si prostě musejí rozumět .A takové ty kecy typu: "Kámo ta vůbec není tvoje liga!" mě docela štvou. A štvou mě i lidi, kteří je propagují.
Dnes jsem měl zajímavý rozhovor s někým, kdo je mi bližší, než si sám asi myslí a ten člověk mi dal pár opravdu užitečných rad ohledně toho, co by se na mě dalo vylepšit. Ale zároveň od té doby přemýšlím o tom, jakou roli v životě člověka hraje jeho vzhled. Já jsem se sebou docela spokojený. Jediná věc, kterou bych chtěl změnit, je moje váha. Ale chápu, že pro většinu lidí je právě to ten nejpodstatnější problém, který s mým vzhledem mají. Takže. Takže co? Takže nic. ;)