Když si myslím, že už jsem na samém dně, vždycky klesnu ještě níž.

Trocha poezie

29. května 2008 v 22:30 | Mirek |  Poezie
Člověk se učí,
hledá co ho naplní.
Občas se i mučí,
až v hlavě zvonek zazvoní.
Vykašli se na to kámo,
tohle nikam nevede.
Jděte někam ctěná dámo,
už mě dlouho serete.
Dámo? Ne! Mrcha je to!
Nic ke mě necítí.
Ale co? Vždyť je to léto.
Slunce mi duši prosvítí.
Cítím se jak tahle báseň,
naštvaný a patetický.
Ale na chvíli zas jen,
ono to přejde. Jako vždycky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ogw ogw | 29. května 2008 v 22:36 | Reagovat

pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama