Když si myslím, že už jsem na samém dně, vždycky klesnu ještě níž.

Alternativa

19. března 2009 v 13:06 | Mirek
Už dlouho jsem nic nenapsal a dnes mám celý den chuť něco tvořit, takže hezky zabiju dvě mušky jednou ranou.

Poslední rok pro mě byl v mnoha směrem rokem alternativ. Našel jsem si alternativní školu, byl jsem na alternativním festivalu, používal jsem alternativní operační systém a dokonce i v oblasti seriálů jsem si našel alternativy. Ani ty hry na počítači už nejsou, co bývaly. Něco z toho myslím částečně přeneseně, ale vesměs to tak bylo.
O škole psát nebudu. Beztak není co rozepisovat a já to téma opravdu nemám rád. Takže co tu máme dál? Festival! Letos jsem byl na Mezipatrech. Musím říct, že jsem si to užil. Byla se mnou i Eru a nejspíš jsem ji většinu doby připadal jako dítě v cukrárně. Užíval jsem si tu atmosféru, kde "být gay" neznamená "být divný", ale je to něco normálního. Byl jsem na besedě s tvůrci pořadu Q a docela jsem se rozpovídal. Ještě před besedou jsem potkal moderátorku pořadu a drze jsem se pokusil vnutit se jí do pořadu. Skončilo to rozhovorem s producentem (či kdo vlastně ten pán byl) a samozřejmě neúspěchem. No ale byl bych hloupý, kdybych to nezkusil, ne? Ve stejný den se konalo promítání filmu "Než zapomenu", což bohužel byla tragédie největšího kalibru. Už dlouho jsem neviděl tak špatný film a to počítám i 21 gramů, ze kterých jsem neviděl prvních 10 minut a pravděpodobně proto jsem celý film nepochopil. No stane se. Důležitější bylo, že jsem tam byl s Eru a San a ta atmosféra tam... Před filmem jsme stihli Queer Shop a já jsem si koupil knížku, placičku (kterou jsem bohužel ztratil) a nabral si spousty letáků. V rámci nadšení jsem si zaflirtoval se slovenským prodavačem a bylo mi zase o kus líp. Moc mi to sice "nežral", ale já jsem se doslova koupal v záplavách endorfinů. Bylo mi rozhodně líp, než při prvním sexu. I když ten byl taky zajímavý. Obzvlášť moje první slova po něm. To sem ale nepatří. Kde jsem to skončil? Jo na Mezipatrech. Eru se tam hrozně líbil jeden kluk, ale nedokázal jsem ji ukecat, ať za ním jde. Už je jako ten Petr (můj nejlepší kamarád). Tomu se zase líbí jedna vrátná (mladá ženská) a není schopný s ní promluvit. Proboha o co jde? tak se přinejhorším lehce ztrapním před cizím člověkem, ne? Nic se neděje, život jde dál.
Popojedeme... Někdy kolem léta jsem se rozhodl, že mám Windows plné zuby a že Vista jsou výsměch, takže si pořídím Linux a budu v klidu. To jsem si naběhl! Nejdřív nešla síťová karta, protože jsem předtím zkoušel Wi-fi a zapomněl jsem vypnout wifi kartu. Pak mi nešla streamovaná kolejní televize, což se asi po třech měsících ukázalo být chybou špatného playlistu. Teď jich na notebooku mám asi šest a před každým spuštěním televize zkouším, který funguje. Přitom jsem neměl žádnou možnost, jak si ověřit, že mám špatný playlist a není to tím, že mám Linux. Nedávno jsem zapomněl zapnuté PC s aktivním stahováním z kolejní sítě a po návratu jsem ho měl téměř plné. Nevšiml jsem si toho a ještě jsem stahnul aktualizované balíčky pro Linux a jeho aplikace. (To je mimochodem největší výhoda oproti Windows - nejen, že všechny programy se přidávají a odebírají v jednom "okně", kde se dá najít prakticky cokoliv, ale systém stahuje aktualizace pro všechno a ne jen pro samotný OS.) Výsledkem byl počítač se 23MB volného místa, který po vypnutí už prostě nenaběhl. Zkoušel jsem googlit. Brzo mi došlo, v čem je problém, ale nebyl jsem schopný nikde najít, jak vyčistit linuxový disk, který nechce naběhnout do systému. Přes konzoli to nebylo o nic lepší, protože jsem našel jenom příkazy pro starší verze systému, které prostě nefungovaly. Linux Wiki na tom byla podobně. Prostě peklo. Nakonec se problém vyřešil tím, že systém při asi dvacátém restartu (a to opravdu nepřeháním) naběhl sám a já jsem v něm mohl promazat soubory.
Vím, že to není chyba Linuxu, ale vadí mi nedostatek informací, které jsou k němu dostupné. Přesně se potvrdilo to, co jsem o Linuxu slyšel: Je to dobrý systém, který stačí pro většinu úkonů, ale když se něco "posere", je hodně těžké problém vyřešit, i když má uživatel poměrně přesnou představu o tom, v čem je problém. Linux se velice brzy s mým notebookem rozloučí a vrátí se, až vyjde jeho novější verze. Třeba to bude lepší.
Už jsem se zmínil o televizi a o tom, jaké problémy s ní na koleji mám. I to je (spolu s faktem, že jsem pořád hodně často nemocný) jeden z důvodů, proč jsem začal sledovat nejrůznější seriály. Viděl jsem jich už opravdu hodně. Většinou je to tak, že si stáhnu pár dílů nějakého seriálu, rozdívám se na něj, řeknu si, jestli to má cenu a popřípadě stahuju dál. Pak najdu něco nového a odběhnu od rozdívané věci. Celé kolečko se takto opakuje. Výjimky jsou řídké, ale jsou. Za zmínku stojí hlavně dvě: Firefly a South Park. Firefly je něco jako western ve vesmíru. Taková pravá space opera. Posádka je poměrně rúznorodá, všichni jsou hodně archetypální,ale kupodivu hodně zajímaví. Kapitán je bývalý voják, který zažil porážku a neumí se s ní smířit. Pak tu je kněz, který má v rukávu nějaké to tajemství, morálně založená prostitutka, doktor, jeho sestra, o které to celé vlastně je, protože zažila nepříliš humánní vládní experimenty na své osobě a je na útěku. V hlavě to sice nemá tak úplně v pořádku, ale občas se projeví fakt, že do spárů vlády se dostala jako geniální dítě. Koho tady máme dál? Pilota a jeho manželku. Pilot je vtipálek, jeho žena bývalá vojanda, která bojovala s kapitánem po většinu války. Poslední postavu mám nejradši. Mechanička Kaylee je pro mě ztělesněním ženství. Je krásná, ale tak nějak "obyčejně". Nedává svouji krásu moc najevo, neobléká se nijak vyzývavě. Přitom je v ní NĚCO. Neumím to přesně popsat, ale má v sobě něco, co mě hrozně zaujalo. Navíc je to žena typu "kamarádka". Tady trošku odbočím: Kdysi jsem četl v nějakém časopisu "typologii milenek" a jedním z typů byla "kamarádka". Popis zněl: Vaše kamarádka, která je vždy ochotná si s vámi povídat, zajít si třeba i na pivo a navíc jsou vám dveře její ložnice vždy otevřeny. Možná to tak autor článku nemyslel, ale pro mě je tohle definice ideálního životního partnera. Měl by být v první řadě váš dobrý kamarád. Kaylee v seriálu taková je.
Teď to celé zní děsně, že? Seriál se šablonovitými kovboji, kteří se prohánějí vesmírem v rezivějící lodi? Jenže ono to z nějakého důvodu funguje. Loď je uvěřitelná, působí jako opravdu starý stroj, ale přitom si říkáte, že "V takové lodi se vesmírem určitě letět dá,". Postavy jsem si velice rychle oblíbil a celý seriál jsem viděl za dva dny. Jeden den jsem se podíval na 4 díly a asi o týden později jsem strávil celý další den sledováním zbytku. Ráno jsem se zeptat spolubydlícího, který mi seriál doporučil: "Co bys doporučil někomu, kdo viděl Firefly a chtěl by se podívat na něco stejně dobrého, nebo lepšího?". Jeho odpověď mě sice rozesmála, ale asi měl pravdu: "Prostřelit si hlavu!".
Přitom celá Firefly měla od začátku problémy. Fox, který ji měl pod palcem, ji celou dobu chtěl zrušit, přehazovalo se pořadí epizod, vyhazovaly se motivy a zápletky. Joss Whedon, autor a režisér seriálu, k tomu řekl: "Celou dobu nám hrozilo ukončení. Proto jsme si pokaždé řekli: "Co musíme divákům ukázat? Co nesmíme vynechat?" a to jsme tam dali,". Vyplatilo se. Firefly je dokonalý seriál. Pobaví, zaujme, vzbudí zvědavost. A hlavně: Díly na sebe navazují. Nemám moc rád seriály, kde se vše na konci epizody vrátí do normálu. Podobný přístup prosazují například Simpsonovi, kteří se dožili 20. série. Proč dožili? Protože doufám, že té další se už nedožijí. Bylo by to pro jejich dobro. To, co tvůrci v posledí době předvádějí, je zoufalství největšího kalibru. Za celý díl se třeba ani jednou nezasměju a podle všeho nejsem sám. Kde jsou ty časy, kdy Simpsonovi řešili rodinné problémy, Homerovy "průsery" a Liziny neustálé pochybnosti? Seriál se rozmělnil a zředil do pár nesouvisejících nevtipných pokusů o "skeč". S tím běžte někam pánové! Oproti tomu South Park je mnohem méně politicky korektní, nebere si skoro žádné servítky, ale přitom má víc co říct. Když mi bylo nějak 14-15 let, byl jsem těžce "mimo", protože chodil česky dabovaný South Park a já jsem se nemohl po desáté večer dívat na televizi a rozhodně ne na tohle. Kluci si ve škole vyprátvěli o tom, jak sprostě tam ty postavy mluví a pořvávali na mě: "Timmi!" a já jsem netušil, kdo to sakra Timmi je. Kdybych teď chtěl, mohl bych jim to vrátit. Sleduju ten seriál a s chutí se směju každé narážce na téma, kterému se věnuje ta která epizoda. Občas se objeví někdo, koho neznám, ale strejda Google nebo tetička Wikipedie vždy poradí. Sice se v seriálu každou chvíli mluví o někom jménem Fuck, ale jsem už velký kluk a něco vydržím, ne? ;) Prostě South Park je pro mě sprostší, vtipnější, inteligentnější a víc politicky angažovaný seriál, než Simpsonovi. Zkuste si srovnat epizody o Starbucks (South Park) a Apple (nedávno Simpsons). Uvidíte sami.
O hrách už jenom krátce. Za poslední dobu jsem si stahnul pár her, které měly být hity a jsem rád, že jsem do nich ty prachy nevrazil. Call of Duty 5, Fallout 3 i pár dalších byly obrovským zklamáním. Proto jsem se rozhoupal a koupil jsem si Nintendo DS. Nejdřív jsem si koupil hru Mario Party DS a později ještě Nintendogs - Dalmatian edition. Teď hopkám s Mariem po "párty" levelech, ve kterých plním nejrůznější úkoly typu: Foukej do mikrofonu, abys sfoukl svíčky a přeběhl po nich k cíli. nebo Nakresli kolečko kolem příšerky, čímž ji chytíš. Chyť víc příšerek, než soupeř. Jednoduché, ale neskutečně zábavné. Navíc to má puzzle část, kde je variace na tetris, ze které už mě párkrát hodně bolely prsty. Ovládání stylusem se mi o mnoho zpříjemnilo, když jsem zjistil, že ta folie, kterou jsem si nalepil na spodní displej, patří ve skutečnosti na horní. Sice ta hračka (doslova) stála nechutné peníze (4 tisíce konzole, 2 tisíce za 2 hry, tisícovka za balík příslušenství, které ale opravdu využijete - bratru tedy 7 tisíc), ale nelituju ani koruny. Na počítači bych za to měl 7 her, u kterých bych si nemohl být jistý kvalitou, protože třeba takový Fallout 3 dostal ve Score 93% a já bych mu víc, než 75% nedal. A hru pod 80% bych si nekoupil...

Sice jsem věděl, že tohle bude delší příspěvek, ale že se mi takto roztáhne, jsem netušil. Nicméně pokryl jsem jím nejméně poslední 3 měsíce svého života, takže se to docela hodí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama